Svébohov je malá podhorská obec v okrese Šumperk, nacházející se 6 km severozápadně od Zábřeha na úpatí “zborovského Háječku” na komunikační ose Zábřeh - Štíty.

Kdy a kým byl Svébohov založen, se nepodaří asi nikdy přesně vypátrat. Určitě však jeho vznik spadá do období 13. až první poloviny 14. století, kdy se stává oblast Zábřežska oblastí intenzivní kolonizace, a to hlavně domácí - slovanské, postupující z jihu do podhůří Jeseníků. Jejími iniciátory byla moravská markrabata, jimž patřila celá tato oblast severního pomezí země.
O tom, že je Svébohov obcí opravdu starou, svědčí i to, že již ve 14. století zde byla známa znamenitá dědičná rychta.
První dochovaná zpráva o obci je z roku 1358, kdy Svébohov patřil k zábřežskému panství. Podle pověsti dal obci jméno kdysi dávno uhlíř, o němž se říkalo, “že má svého boha”, ve skutečnosti je název obce odvozen od staročeského jména Svojboga.
Svojbog pochází ze staroslovanského pojetí víry. Staří Slované věřili v jednoho starého boha (Praboh,  Svéboh, Svojboh), kterému však připisovali dobré i zlé vlastnosti.  Zosobněným dobrem jim byl Bělboh (bůh světla – Ormuzd), kdežto zlo jim zosobňoval Zloboh (Ljutbog, Černoboh, Ahriman). Slované věřili v nesmrtelnost lidské duše a v posmrtný život. O lidské duši se domnívali, že sídlí v hrudi člověka, a po smrti opouští tělo a odlétá v podobě ptáka.   Je-li  dobrá, tedy v podobě krahujce, kdežto je-li to duše těžkého provinilce, pak v podobě sovy. Teprve po pohřbení těla odchází duše po stříbrném mostě do místa “navi”, kde podléhá soudu. Duši dobrých lidí je dovoleno vejít do jasného místa, kde vládne Svéboh.
Duše zlých lidí odchází do místa zármutku “ad”, kde vládne Černoboh s běsy, které trápí duše. Na konci věků zvítězí Svéboh (Svaroh) pomocí Triglava (Pána nebe, země i podsvětí, který byl uctíván zejména starými  Polabany)  nad  Černobohem (později  nazývaným  též  Drakem,  Trutem,  Čertem,  Krakem) a uvede jej i s běsy do místa blaženosti.
“Ad” tedy není peklo, nýbrž očistec, ze kterého se duše po vytrpěných trestech nakonec dostane do místa blaženosti. ( R.Pettazoni, L´onniscienza di Dio, Torino 1955; Z.Kulcsárová a kol., Světové mytologie, Praha 1973)

Německý název Schwillbogen (průjezdní oblouk) vznikl překroucením českého jména. Ve starých listinách se obec jmenuje též Wrbochov, někdy též Schwebochov nebo Swibochov. Katastr obce má rozlohu 615 hektarů, z toho tvoří 396 ha tvoří lesy. Střední nadmořská výška 420 m.
Svébohov byl již v době  první  dochované  zprávy  z  roku  1358, z listiny týkající se Šternberků,  součástí panství Zábřeh, i když zde měl nějaké statky i klášter z nedalekého Klášterce. V druhé polovině 15. století držela tuto ves kratší dobu manželka Jana st. Tunkla, která se psala ze Šternberka a Svébohova. Po třicetileté válce zde bylo podle lánového rejstříku 24 usedlíků. V první polovině 19. století  se v okolí dobývala železná ruda, která byla dovážena do železáren  v Sobotíně. V roce 1834 žilo ve Svébohově již 792 obyvatel ve 112 domech. V téže době zde byla také škola, která je prvně zmiňována v roce 1805 jako “obecnice”, v najaté chaloupce,  která sloužila i jako obecní chudinský špitál.
Po celou historii byl Svébohov obcí ryze českou. Nezměnilo na tom nic ani držení statků na severní Moravě německou šlechtou od r. 1618 do r. 1848. Po majiteli zábřežského panství Ladislavu Velenovi ze Žerotína připadlo po prohrané bitvě na Bílé hoře i území obce jako část zábřežského panství knížeti Karlu z Liechtenštejna.
Dokladem o postupném vývoji obce, o tvářnosti i o charakteru celého jejího katastru jsou četné pomístní názvy, z nichž se mnohé dodnes udržely. Jsou to např. názvy “Na horách”, “Na strážnicích”, “Chaloupky”, “Na stráni”, “Na člupě”, “V dolích”, “V rakovcích” a další. V místní části “V pekýlku”, na horním konci vsi, prý v dobách pohanských bylo sídlo divokých panen.“Komendice” dostala název od místa táboření francouzského vojska. “Na šachtách” byly v roce 1832 pochovány oběti moru.

Ves patří ještě k hornohanácké oblasti, což se projevovalo v celkovém stylu života i v jazyku. Nářečí starousedlíků bylo přesto odlišné od nedalekého hanáckého okolí. Dnes vlivem moderního stylu se jazykové i zvykové zvláštnosti stírají a postupně mizí. Obyvatelstvo Svébohova se vedle zemědělství živilo také různými domáckými pracemi, napřed přadláctvím, později též výrobou nitěných knoflíků, dřeváků a jiného dřevěného zboží. Rolníci si zde založili v roce 1903 i malou mlékárnu, která zanikla po druhé světové válce.
Nejznámějším svébohovským rodákem je letec Arnošt Valenta (1912 – 1944), který byl jedním z iniciátorů i obětí útěku anglických zajatců z nacistického zajateckého tábora u Saganu. Svébohovským rodákem byl rovněž Jiří Bezděk, učitel českých dětí v SSSR, oběť stalinských represí.
Nezapomenutelným rodákem je i Jan Pecháček, tzv. naivní malíř, který na svých obrazech zachytil bývalá venkovská stavení, stejně jako místní přírodu a další motivy. Jeho zásluhou došlo  k  sepsání několika kronik o jednotlivých místech obce s pověstmi, o tom, co se kde stalo a jak k tomu došlo. Neobvyklým se stal jeho popis osídlení a historie obydlení domů podle jednotlivých popisných čísel.

Významným pro obec bylo i působení kněze, pozdějšího arcibiskupa olomouckého ThDr. Antonína Cyrila Stojana v letech 1887-88. Svébohov byl jeho třetím působištěm krátce po vysvěcení na kněze. Za 18 měsíců působení ve Svébohově dokázal dokončit místní kostel a rozšířit  jej o boční kapli sv. Antonína Paduánského.  Inicioval  rozšíření  budovy  Obecné  školy,  za jeho působení byla v obci zřízena pobočka místní pošty, která s jeho odchodem z obce byla opět zrušena.
Do seznamu chráněných památek byla ve Svébohově zapsána zdejší evangelická kaple z roku 1860 a dvě roubené chalupnické  usedlosti č. p. 41 a 78 z první poloviny 19. století.  Svébohovský kostel ve své neoklasicistní podobě je výraznou dominantou obce. Byl dokončen v roce 1869 a 17. října t. r. vysvěcen. V roce 1874 byla dokončena fara, v r. 1875 hřbitov a od roku 1892 byl Svébohov spolu se sousedním Václavovem vyfařen z Jedlí a vznikla samostatná farnost Svébohov.

Dlouhodobě významnou zájmovou organizací v životě obce je Sbor dobrovolných hasičů s tradicí působení od roku 1891.
V roce 2006 bylo registrováno v obci 442 obyvatel. Nejstarší obyvatelkou obce se stala 10. listopadu 2008 paní Marie Hašková, která oslavila 101. narozeniny.

Dne 23.2.2006 bylo zaregistrováno Občanské sdružení Svébohov.

Občanské sdružení Svébohov patří ke spolkovému životu v obci. Jeho hlavním cílem je oživování, rozvoj a udržení tradice spolkového života na venkově. Během uplynulých dvou let se Občanské sdružení Svébohov stalo organizací pro osvětovou činnost a podporu aktivit volného času dětí a mládeže.